Jedna z nejstarších českých osad na Tachovsku je poprvé pídemně doložena v listině knížete Soběslava II. z roku 1177 pod jménem Sedliště. Přívastek Staré získala ves na počátku 15. stol. po vzniku blízkého Nového sedliště. Nejpozději od 14. stol. v ní stála tvrz, jejíž majitelé měli manské povinosti k tachovskému hradu až do počátku 17. stol. Z těchto tachovských manů byli nejvíznamnější Kfelířové ze Zakšova, jimž patřilo Staré Sedliště v letech 1472-1623. Zakladatel jejich zdejší držby rytíř Zikmund byl v r. 1490 tachovským hejtmanem. I Zikmundovi nástupci se podíleli na správě tachovského panství, a tak se nelze divit, že ještě za Kfelířů bylo Staré Sedliště povýšeno na městečko. Nicméně ještě v r. 1587 se mluví v pramenech o vsi, takže k povýšení mohlo také dojít až za Rudolfa II. na konci 16. stol., o městečku se výslovně mluví v r. 1625. Poslední držitel Starého Sedliště z rodu Kfelířů Jan Vilém přikoupil blízký Částkov kam časem přenesl své sídlo. V r. 1624 byla zdejší tvrz vypálena. A rok předtím bylo Staré Sedliště Janu Vilémovi konfiskováno pro jeho aktivní účast na stavovském povstání a bylo prodáno Janu Kryštofovi Kavkovi z Říčan. Od r. 1657 získal Staré Sedliště německý rod Brisigellů. Za Brisigellů byl v městečku postaven na místě staré tvrze barokní zámek. Po Brisigelelech drželi Staré Sedliště od r. 1717 pánové Wunschwitz, po nichž ještě následovala celá řada majitelů. Znich byl nejvíznamnější rytíř Ignác Born, jemuž patřilo Staré Sedliště v letech 1772-1782. Tento proslulý přírodovědec patřil k předním našim osvícencům a byl spoluzakladatelem Soukromé učené společnosti v Praze.
Socha Jana Nepomuckého
Socha J. Nepomuckého je podána v tradičním ikonografickém pojetí. Pochází z dílny slavného socheře Jana Brokoffa z počátku 18-tého století a je v podstatě kopií Jana Nepomuckého z Karlova mostu v Praze. Jako materiál zde byl zvolen světlý trachyt, který je zde domovským materiálem. Rovněž mohutný podstavec, tvořený třemi architektonickými články - širokou podstavou, stylobatem s nápisem a rojkovou ornamentikou, po stranách ..
| Hodnocení | Vambouše | Námitky a rady |
| Parkování |  |
před sámoškou |
| Dostupnost | |
jen blb to nenajde |
| Suvenýry odznak | |
Obecní úřad, musím pochválit super |
| Úroveň prohlídky | |
volně přístupno |
| Občerstvení | |
sámoška |
| Celkový dojem | |
velmi dobrý |
Vodní duch
Jeden chudý uhlíř ze Starého Sedliště šel ke svému milíři v lesích. Cestou se k němu přidružil cizí pocestný. V družné rozprávce jim rychle ubíhala cesta a tak si ani nevšímali, co se děje kolem. Byli proto velice překvapeni, když došli k vysokému plotu, který tam předtím nebyl. Rozhlédli se a uhlíř, který znal krajinu od dětství, ztrnul: stáli vedle rybníka, který tam nikdy neviděl. Honem hledali cestu odtud, ale byli plotem ohrazeni kolem dokola, nedokázali jej ani přelézt, ani prolomit. Tu, jak zde stáli a nevěděli co si počít, vynořil se z rybníka obrovitý muž s dlouhými vousy až na prsa. Uhlíř se pokřižoval a zvolal:,,Chval každý duch Pána Boha!" Pocestný se mu začal vysmívat, ale smích ho ihned přešel. Strašný muž z rybníka k němu přiskočil, popadl ho a zuřivě jím smýkal po blízké louce až do svítání. Pak hrozné zjevení i s rybníkem zmizelo.
Lesní žínka
V lesích u Starého Sedliště mívala prý domov lesní žínka. Nečinila dobrým lidem nic zlého, ale zloději dříví měli před ní strach. Nechala je kácet strom, ale když se sehnuli, aby dříví zvedli a odnesli, skočila jim na ramena a dříve se jí nezbavili, dokud nedoběhli domů. Pro dříví se ovšem neodvažovali vrátit a za nějaký čas se prý v tomto lese už vůbec dříví neztrácelo. Podobně se vedlo i lidem, kteří se odvážili jít na práci ve sváteční den. Tak skočila lesní žínka na záda jednomu sedlákovi, který šel do lesa o velikonoční neděli. Dlouho si pak prý léčil podlitiny na ramenou.
|
|
Náhledy fotografií ze složky Andělská Hora-Kamenné Mosty-Staré Sedliště-Tlučná
