Cesty s Vamberákem

Hrad Lanšperk byl postaven za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253-1278). Jeho založení náleží do doby tzv. druhé (německé) kolonizace, během níž byly osídleny zdejší do té doby téměř pusté pohraniční hvozdy. Kolonizátory kraje a staviteli královského hradu byli z vůle panovníka páni z Drnholce. Lanšperk se stal vojenským a správním centrem rozsáhlého panství, k němuž náležely kromě desítek vsí také čtyři města - nejvýznamnější, kamennými hradbami opevněný Lanškroun, města Česká Třebová a Ústí nad Orlicí a městečko Jablonné nad Orlicí.

Kružba nalezená při pracech organizovaných původním Sborem ukazuje na bohatou výzdobu středověkého hradu

V roce 1285 daroval král Václav II. hrad s panstvím svému nevlastnímu otci Závišovi z Falkenštejna. Zanedlouho upadl tento Vítkovec v nemilost, byl popraven a lanšperské zboží, později též hrad, získal od panovníka nově založený Zbraslavský klášter. V neklidných dobách po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. v Olomouci roku 1306 plenili Lanšpersko beztrestně okolní šlechtici. Velká vzdálenost panství bránila zbraslavským mnichům v jeho účinné správě a obraně. Nelehkou hospodářskou situaci se klášteru podařilo vyřešit až roku 1358, kdy byly zdejší statky vyměněny s nedávno založeným biskupstvím v Litomyšli. Biskup Jan Železný (1399-1418) byl na kostnickém koncilu hlavním žalobcem Husovým. Když přišla do Čech zpráva o Husově upálení, byly biskupské statky zpustošeny. V období husitských válek změnil hrad několikrát držitele. Roku 1420 jej zastavil litomyšlský biskup Aleš z Březí za vypůjčené peníze Janu Sádlovi ze Smilkova. O rok později po dobytí Litomyšle husitskými vojsky biskupství prakticky zaniklo a jeho bývalé statky spolu se zástavním zbožím Lanšperk přešly na panovníka. Od Jana Sádla získal zástavní právo na hrad Václav z Dubé a od něho patrně roku 1425 katolický pán Jan Městecký z Opočna. V rámci ofenzívy proti němu oblehli sirotci v létě roku 1429 také Lanšperk. V čele husitského vojska stál Jan Kroměšín, hejtman kněze Prokopa Holého a "pomocí čtyř praků, dvou velkých a mnoha malých děl" hrad v září téhož roku dobyl. V následujících třiceti letech držela Lanšperk husitská posádka pod vedením hejtmana Jana Šárovce. Jan Městecký sice před smrtí předal své zástavní právo katolickým pánům z Jenštejna, ti se však hradu ve skutečnosti ujmout nemohli.

Rozštěpení právních a faktických poměrů skončilo až roku 1459, kdy hrad a dříve i zástavní listiny získal Zdeněk Kostka z Postupic. Z rukou jeho dědiců přešel Lanšperk počátkem 16. století do majetku mocného rodu Pernštejnů. Správním centrem panství se v této době stává místo starého hradu nedávno zbudovaný zámek v Lanškrouně. V letech 1540-1564 bylo panství rozděleno na dvě části, Lanšpersko získali Bohdanečtí z Hodkova, Lanškrounsko páni z Boskovic. Oba díly opět spojil Vratislav z Pernštejna. Roku 1576 žila na hradě paní Johanka Černohorská z Boskovic, která jej měla od Vratislava v nájmu. Povědomost o ní se nám zachovala díky jejímu sporu s paní Bukovskou ze sousedního Žampachu, která odcizila z gruntů lanšperského dvora právě dozrávající len. Johanka si na jednání paní Bukovské stěžovala, výsledek sporu však neznáme.

Na žádost Vratislavových dědiců prohlásil roku 1588 císař Rudolf II. dosavadní zápisné lanškrounsko-lanšperské panství za zboží dědičné zpupné. Obratem bylo prodáno Adamu Hrzánovi z Harasova. Roku 1622 koupil velkostatek i s tehdy již pustým hradem Karel z Lichtenštejna.

Žampach